PCOS, Nutspread a Indiánky - jak to jde dohromady? Čtěte a pochopíte... :)

"Na začátku všeho byl strach a trauma. To bylo ale zároveň velkým motorem ke změně - začít žít podle svého a nikoliv podle ostatních." Přečtěte si příběh o vzniku 1. neziskové organizace zabývající se neplodností dvou mileniálek Ann a Káji.

"Dvě dívky poprvé o neplodnosti veřejně – bez strašení a studu. Práce na neziskové organizaci odstartovala koncem května 2019 s cílem šířit osvětu o neplodnosti se svými vlastními příběhy. Svépomocí daly dohromady web indianky.cz jako základní kámen pro vytvoření zázemí, sbírají informace a snaží se tak přispět k postupné de-tabuizaci témat, které dokáží ženskou duši potrápit na mnoho let. Neplodné ženy a dívky, ženy s hormonální nerovnováhou, ženy po potratu nebo neúspěšných pokusech umělého oplodnění se doposud v České republice neměly na koho obrátit."

Zdravím Vás holky, jste první Indiánky, které poznávám :) Jak Vás napadl právě tento název? Měly jste i nějaké jiné varianty?

A: Nápadů bylo mnoho, ale archetyp ženy indiánky na nás nejvíce zapůsobil. Když jsem byla malá, táta mi tak říkal, měla jsem panenku indiánku. Tak možná proto :-) Pro naše překvapení byla navíc volná i doména (v roce 2019), takže název byl rázem na světě. Tohle pojmenování je pro určitou skupinu lidí přitažlivý, je v něm tajemství, ženství, síla. Jsem si jistá, že kdybychom se jmenovali jinak, osvěta, o kterou se snažíme, není tak velká.

K: Přesně, jak říká Ann, brainstormingem prošlo několik různých variant, ale název Indiánky s námi nejvíc zarezonoval a tak nějak se v něm zároveň i skrývalo všechno, co jsme chtěly.

Vaše nezisková organizace funguje teprve něco málo přes rok a už máte tisíce sledujících – to je úžasný úspěch. Jaké ale byly začátky a reakce okolí, když jste řekly, že něco takového zakládáte? Přece jenom jde stále o určité tabu a téma, o kterém lidé neradi mluví nahlas…

A: To byla velká škola. Člověk se do toho nápadu (hlavně zpočátku) zamiluje, konečně najde v životě něco, čím může pomáhat a zároveň to myslet vážně, protože ten samý problém řeší. Začne to postupně dávkovat. Ale ne každý to vnímá stejně. Blízcí lidé, od kterých čekáte podporu, nepřijdou, ale naopak ty, od kterých to čekáte nejméně, se nadchnou s vámi. Teď už vím, že je to v pořádku- nic nejde dělat pro uznání ostatních. Hlavní je, že můžeme pomoci těm, kterých se tento problém týká. Pro mnoho lidí je to stále tabu téma a respektuji to, nebavíme se o tom. Můj strach z reakcí okolí na začátku byl ale zbytečný - nic horšího než mlčení jsem nezažila.

K: Já jsem do toho vrhla v tomhle ohledu poměrně po hlavě a začala hlásat okolí méně či více blízkému. Bylo to totiž pro mě jiné v tom, že neříkám, že já mám nějaký problém a litujte mě, ale s něčím se potýkám, ale nejsem rozhodně nejsem sama a mám k sobě parťačku, se kterou to chceme sdělit světu. A v tom pro mě byl hrozný rozdíl a náboj. Moje okolí bylo většinou nadšené společně se mnou, což asi udělala právě energie, kterou jsem s odvyprávěním našeho záměru šířila kolem sebe. S tím bylo i spojené, že se mi celkem dost lidí začalo otevírat ohledně našich témat, jelikož vědí, že je dokážu pochopit. Dokonce i když o Indiánkách vyprávím někomu zcela neznámému, rozpovídá se, jak on sám něco obdobného prožil, prožívá nebo minimálně někoho takového zná. Je zajímavé, že všichni vlastně vědí, že by se o tom mluvit mělo, ale spustí, až když toto téma otevře někdo jiný.

Ann a Kája - zakladatelky projektu Indiánky.cz

Jedním z témat, kterému se věnujete, je mimo jiné nemoc PCOS. Sama o sobě tahle zkratka spoustě lidem nic neřekne, když se však rozhovoříte o jejích příznacích a o tom, co vlastně obnáší, hodně z nás si uvědomí, že ve skutečnosti někoho s PCOS zná – často i sebe. Můžete našim čtenářům přiblížit, o co se jedná?

A: To je spíše dotaz na lékaře, popíšu ale svou zkušenost. PCOS je zkratka pro syndrom polycystických ovarií. Jde o jednu z nejčastějších poruch plodnosti a má ji více žen a dívek, než se zdá. Příznaky má každá žena jiné, nebo je nemá vůbec. Je to porucha, která není většinou na první pohled vidět, ale její příznaky působí na ženství, proto je občas těžké ji řešit a přijmout. Rozpětí příznaků je široké - od vypadávání vlasů, deprese, úzkosti, amenoreu po potíže s otěhotněním. Lékaři ji většinou odhalí podle cyst na vaječnících a pracují zároveň s  hormonálním profilem.

K: Souhlasím s Aničkou a jenom doplním, že důvod, proč jsme se doposud soustředily na PCOS více než na jiné poruchy je ten, že obě dvě tento syndrom máme. Tudíž máme vlastní zkušenosti a představuje to pro nás denní chleba.

Nějaké příznaky PCOS nebo hormonální nerovnováhy u sebe registruje ohromné množství žen. Jak je možné, že je tomu tak až nyní? Myslíte si, že je to obecně tím, co jíme, pijeme a vdechujeme? Nebo se prostě o nemoci dříve tolik nemluvilo?

A: Myslím, že pcos už tu bylo dříve, jen se o tom tolik nemluvilo, nebo nebyla tak jasná příčina neplodnosti. Ještě jsem však nenarazila na solidní prameny, kde by se to dalo zjistit podrobně. Obecně si ale myslím, že plodnost jako taková se snižuje u žen i mužů a důvodů, proč tomu tak je, je také mnoho od rychlého, stresujícího života přes dědičnost až ke stravě a hormonům. Jedná se o komplexní problém. Na druhou stranu přemýšlíte i nad tím, jak je planeta přelidněná apod.

K: Souhlasím s tím, že tu dříve tato onemocnění musela být. Vždyť jenom když se člověk podívá,jak málo se o tom stále mluví, přitom čísla jsou velká a to tam jsou zahrnuty ženy, které o tom vědí. A příčiny můžeme jenom hádat některé jsou zřejmé, jiné méně, a leckdy na tom může mít svůj podíl něco uvnitř člověka samotného, na co on sám přijde až postupem času.

Jedna paní s PCOS mi řekla, že moje kniha Závislá na čokoládě pro ni byl takzvaný „aha“ moment – chvíle, kdy vše pochopila a vše do sebe zapadlo – nadváha, výkyvy nálady, rozhozený cyklus,.. Můžete nám říci, co bylo tím aha momentem pro Vás? Kdy jste pochopily, co je PCOS a že se Vás asi bohužel týká?

A: U sebe jsem to věděla tak nějak vždycky, intuitivně, bez pojmenování. Ve 14 letech při googlování příznaků se mi oči zastavily na zkratce pcos a trauma a deprese byly na světě - vyděsilo mě to. A proto děláme Indiánky, snažíme se neděsit! :-) Protože lidé mají různý výzvy, onemocnění, handicapy. U plodnosti je trochu problém, že sice není vidět, ale může se vás velmi dotýkat. Ve společnosti je těhotenství od určitého věku vnímáno jako norma především u žen. A zejména naše ego má problém přijmout, že něco, co většině populaci jde celkem snadno, zrovna vám nikoliv. Je to ale výzva ho to učit. Člověk se dostane k věcem, ke kterým by se asi jinak nedostal, vidí život jinak. Pořád jde do hloubky. Samozřejmě záleží na každém, jestli to bude jeho životní sebelítost, a nebo výzva. My jsme si vybraly to druhé.

K: Já jsem to zjistila během gynekologické prohlídky, kde mi pcos diagnostikovala lékařka na základě ultrazvuku. Viděla cysty na vaječnících a v tu chvíli mi to řekla. Sama jsem v sobě to tajemství nosila pěknou řádku let a taky kvůli tomu byla v různých fázích více či méně deprimovaná. Nějak jsem se s tím potom poprala po té fyzické zdravotní stránce, ale pořád to pro mě nebyla věc se kterou bych se chlubila na potkání. Od založení Indiánek je tomu jinak - PCOS pro mě přestalo být zbytečným traumatem a stalo se mojí plnohodnotnou součástí. Snažíme se v tomhle ohledu pozitivním příkladem (o což se snažíme svou otevřeností veřejnosti), dodat odvahu a ukázat, že jsme úplně “normální” holky.

Na svých stránkách máte celou řadu užitečných informací o tom, jak s hormonální nerovnováhou bojovat, tipy na bylinky, doplňky, stravy,… Co si myslíte, že hraje nakonec největší roli – zdravá strava, pohyb, psychika nebo vše dohromady? Myslíte si, že pro někoho je dobrou cestou „léčit“ např. syndrom PCOS výlučně chemicky?

A: Pro každou ženu je ta cesta jiná. Některé pomůže pouze zmírnění stresu (jako při koroně), jiné zhubnout, jiné hormonální léčba.. Jde také o to, čemu bude věřit. U sebe se snažím pracovat se vším a pořád si myslím, že si nakonec pomůže žena stejně sama. Jen pro příklad - kolem máme aktuálně několik žen, kterým se dlouho nepodařilo otěhotnět - ale přišla korona, svět se zastavil a ejhle, najednou to šlo. Na psychologický aspekt se také zapomíná, a přitom tím by se možná mělo začít, než se jde např. na kliniku asistované reprodukce. Každý je ale jiný, tlak okolí i společnosti je velký, někdy už tzv. “není čas..”

K: Nedá se říct, že je nějaký způsob léčby dobrý nebo špatný. My bychom rády na našem webu ukazovaly všechny možnosti a je už pak na dané indiánce, aby se rozhodla pro tu svou. Doposud tam nebylo příliš lékařsky orientovaných příspěvků, ale to už se brzy změní a ženám budeme ukazovat všechny varianty. Já sama jsem toho také vyzkoušela spoustu a i více věcí dohromady, takže je pak těžké určit, co z praktik mělo největší účinnost. Ale jak říká Ann, psychika hraje velice významnou roli a pokud se bude žena snažit dodržovat stravu, cvičit a bůh ví co ještě, ale bude z toho ve stresu, nemusí jí to přinést žádnou změnu. Důležité je také nezapomenout, že vzhledem tomu, že se jedná opravdu o jakousi cestu-proces je nutná značná dávka trpělivosti a také se nebát naslouchat svému tělu.

Když už jsme se dotkly zdravé stravy – kontaktovaly jste mě mj. s tím, že znáte naše másla. Jak jste je vlastně objevily a jak Vám zapadají do Vašeho jídelníčku a celkově stravovacího konceptu? Určitě souhlasíte s tím, že tuky jsou pro správnou hormonální rovnováhu nezbytné?

A: K máslům mě dostala Kája a vnímám je nyní jako “zdravější” hřešení, když mám chuť na něco malého, ale nemám zrovna čas nic vymýšlet. Poslední roky moje tělo potřebuje arašídy, tak je jím v této formě :-)) Možná v něm jsou vitamíny, který zrovna potřebuju?

K: Já jsem celkově milovnice oříšku a k máslům jsem se dostala právě, když jsem velice intenzivně řešila příznaky spojené s pcos. Byla to láska na první ochutnání a na ty Vaše jsem konkrétně přišla v jednom bio obchůdku. Oříšky obecně u mě byly vždycky součástí vyrovnané stravy, takže za mě určitě souhlasím. V období, kdy jsem kvůli příznakům stravu hodně řešila jsem nějakou chvíli stravovala low-carb (nízkosacharidově), protože cukr př pcos obecně není moc doporučován, pro mě právě oříšky a oříšková másla představovaly jakousi alternativu ke klasickým sladkostem. Což mi zůstalo, jen si už teď dávám čas od času i to klasické sladké :).

Mnoho žen s PCOS má nadváhu a nedaří se jim zhubnout. Předpokládám, že tohle Váš případ není. Nebo ano? Musíte si striktně hlídat jídelníček? Cítíte, že Vaše nemoc způsobuje pomalejší metabolismus, že nemůžete jíst „normálně“ jako většina lidí?

A: Takový příznak se nám vyhnul a moc takových žen neznáme. Na setkání chodí překvapivě dost štíhlých a mladých dívek. Jím asi zdravě většinu času, snažím se vyhýbat častým rychlým cukrům,  ale nehlídám se, vždy jsem byla spíše hubenější. Stres, výčitky a diety vnímám daleko hůř, než samotné “nezdravé” jídlo. Hlídala jsem se v jedné části svého života až moc a vyústilo to k bulimii. Od té doby mám potíže s refluxem a už se k ní tomu nechci vracet. Teď už vím, že to byla spíš nenávist k sobě samé kvůli pcos. Klíčem není dieta, ale vnímat sebe a svoje tělo, mít se rád a dávat mu jen tolik, kolik potřebuje. Nic si jídlem nekompenzovat, nebo si to vyřešit u psychologa. K němu se obecně dost lidí bojí, ale neplodnost a horomonální nerovnováha je dost velký důvod k terapii, velmi to doporučuju :-)

K: Tento příznak jsem taky neřešila, ale zmíněnou low-carb dietu jsem držela hlavně kvůli akné a padání vlasů a celkově nahození cyklu v té nejhorší fázi. Dlouhodobě udržitelné to pro mě však nebylo a najela jsem si na takový vlastní styl, kdy jsme se většinou vyhýbala jednoduchým sacharidům a  všeobecně potravinám s vysokým GI (glykemickým indexem). Docela dlouhou dobu jsem jedla pečivo jen výjimečně a sladké opravdu hodně příležitostně. Snažila jsem se takový režim dodržovat ve všední dny, a pak si o víkendu dát na co mám chuť. Postupně jsem ale začala jíst už zase všechno a teď díky koroně (protože jsme nějakou dobu žili spolu s přítelovou rodinou a nechtěla jsem si dělat speciální jídla) už jím zase úplně normálně jako dřív. Což ale stále znamená vyvážený jídelníček, jen už to v hlavě tolik neřeším.

Jednou z důležitých součástí Vaší práce je organizace setkání žen s PCOS, neplodností a hormonální nerovnováhou. Předpokládám, že tato setkání jsou velmi emotivní. Co ženy s těmito problémy trápí nejvíce? Je něco, co Vás na příbězích překvapilo, potěšilo, dojalo,…????

A: Setkání, ať už offline či online je vždy silné a jiné. Nejvíce překvapivé jsou třeba tyhle “aha” momenty, kde není žádná chemie, ani lektvar, ale prostě život (parafrázuji):

“Moje babička neměla asi do 27 let menstruaci. No a pak se zamilovala, vdala se a měla pět dětí.”

“Snažili jsme se několik let. Poté, co jsem adoptovala syna a spadl z nás ten hon na cíl, se něco stalo a já otěhotněla.”

“Říkali, že nikdy nebudu moci mít děti. Tak mám tři.”

a to je jen zlomek...

K: Emoce jak ze strany nás jako pořadatelek, tak ze strany zúčastněných jsou jak pohlazení po duši a často samozřejmě i dojemné. Máte pocit, že vás v tomhle ohledu konečně někdo slyší a dokáže pochopit, jak se cítíte. Což vnímám jako nesmírně důležité pro obě strany, protože podle mě právě tam často přichází  z hlediska “trápení” částečná úleva. Slyšet, že je na tom někdo podobně a možnost se svěřit. A příběhů je spousta a naštěstí dost těch pozitivních a takových, že si člověk pomyslí, že jde o zázrak.

Na setkání Indiánek se testovala a ochutnávala i másla Nutspread! Protože všichni víme, jak jsou tuky pro hormonální rovnováhu důležité :)

S jakým záměrem organizace vznikla, už víme, co je jejím hlavním cílem teď? Šířit nadále osvětu a informovanost, podporovat ženy s hormonální nerovnováhou a neplodností nebo i třeba změnit některé praktiky v ordinacích - bezhlavé předepisování antikoncepce, umělá hormonální stimulace atd, odbývání pacientek, poskytování nedostatečných informací nebo něco jiného???

A: Když chceš změnu, začni u sebe. A tak to děláme - mluvíme o tom, co nás bolí, co je naše téma. A tím se snažíme ukázat, že ostatní holky a ženy nejsou samy, že jsou v pohodě. Že to sice vypadá ze začátku hrůzostrašně, ale v tý cestě se dá mnoho a mnoho naučit. O sobě, životě, egu.. Dlouhodobě chceme být součástí změny pohledu společnosti na plodnost a neplodnost, aby takové věci přestaly být stigma a tabu. Aby se o tom ženy i muži nestyděli mluvit.

K: Přesně tak, to jsou naše dlouhodobé cíle. Když se podíváme do nedaleké budoucnosti, tak k naplnění míněných iniciativ podnikáme hned několik aktivit. V současnosti chystáme náš čaj na hormonální rovnováhu - ROZKVĚT INDIÁNKY v síti drogerií. Což nás stálo velké úsilí, ale nakonec se povedlo a máme z toho ohromnou radost. Také finišujeme účast v akceleračním programu Social Impact Award (SIA) od Impact Hubu, kde jsme se učily, jak naši neziskovku učinit udržitelnější. Dále chystáme spolupráci s odborníky z řad lékařů ve formě článků, akcí apod. A rády bychom letos stihly i podcast, ale to si zatím nejsme jisté. jak budeme stíhat. Cílů je mnoho, ale do toho všeho pracujeme, tak musíme postupně. Projekt zatím jede na dobrovolnické bázi.

Je ještě něco, co byste chtěly doplnit nebo vzkázat našim čtenářkám a zákaznicím?

A: Posílám objetí a sílu, protože i z toho největšího problému a trápení může vzniknout něco lepšího! Záleží na úhlu pohledu. A možná je to to, co si tady máme vyřešit- a každý něco máme. Dříve trauma, ale dneska je neplodnost mým obrovským učitelem.

K: Posílám hlavně pozitivní energii, protože ať už se vám děje cokoliv, bude zase líp!

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a úspěchů :-)!!!

Web indiánky najdete ZDE

Předchozí článek o neplodnosti ZDE

A dobrá zpráva nakonec: Čaj rozkvět Indiánky je již v prodeji! Najdete ho v sítích drogerie DM.

Máte otázky nebo náměty? Chcete s námi spolupracovat? Napište nám! nutspread@nutspread.cz