Petra Kuncová: Fitness jako svět intrik a pomluv? Nesmysl :)

Naše másla objevila už v roce 2015 a je jim věrná dodnes - jako závodnice ve fitness totiž akceptuje jen tu nejvyšší kvalitu. Její odpovědi jsou vtipné, svižné, upřímné - a možná Vás lecčím překvapí. Poznejte Petru Kuncovou!

Dobrý den, Petro, na Facebooku patříte k věrným fanouškům našich másel. Vzpomenete si ještě, kdy jste je objevila a které jste ochutnala jako první?

Dobrý den, Táňo,

ano, Vaše stránky sleduji téměř denně, ať už novinky, nebo recepty. Takové příjemné zastavení mezi všedními příspěvky. Sem tam ukápne i slina :)

A zpátky do minulosti - másla Nutspread jsem objevila na jaře v roce 2015 a v mé první objednávce bylo mandlové, lískooříškové a pistáciové.

Dřív jsem ořechová másla vůbec nevyhledávala a nechápala jsem tu mánii, která se točila okolo arašídového másla. No, touto objednávkou se to ale změnilo a másla teď mají své místo v mém jídelníčku. Vlastně to vše začalo, když jsem se začala poprvé zajímat o zdravou stravu a všechny složky, suroviny a náhražky, které jsem do té doby přehlížela.

Které z našich másel máte dnes nejraději a na co všechno je používáte?

Je těžké vybrat to nejlepší, protože každé je jiné a všechny kombinace a příchutě jsou skvělé. Co ale u mě vede, tak je máslo z kešu ořechů a kombinace kešu+káva. Další chuťovka je Mandlové s perníkovým kořením. A do třetice je to nedávno objevený Vanilkový rohlíček. Ráda si ale vychutnávám i klasické arašídové máslo.

A na co všechno másla nejčastěji používám? Vím, že existuje spoustu skvělých receptů s použitím másel. I já sama několik receptů využila – plněné čokoládové košíčky, proteinové kuličky, flap jacky, vloni jsem pekla cukroví bez použití cukru a mouky – tedy za použití ořechové mouky a ořechových másel. I když jsem toho vyzkoušela mnoho, přesto si nemůžu pomoci, ale mám másla nejradši jen tak, bez rušivých přísad. Takže jednoduše na lžičku (nebo ideálně na lžíci), případně na rýžové chlebíčky, nebo na ovesnou kaši či lívance.

Ořechová másla jsou dnes velkým fenoménem, ne všechna jsou ale opravdu zdravá a bez zbytečných přísad, chemikálií a sladidel. Podle čeho si je vybíráte vy, soustředíte se hlavně na cenu, kvalitu nebo chuť?

Ano, másla se stala poslední dobou trochu „módou“ a na trhu můžeme najít spoustu ořechových „pochoutek“ nebo ořechové „pomazánky“. Je proto důležité opravdu číst složení, jinak si kupujete obyčejný olej, plný cukru, soli, éček a nekvalitních levných surovin. Výrobci sázejí právě na to, že je to hit.

Já osobně se řídím složením, a to také doporučuji ostatním, když si vybírají ořechová másla. Pokud se rozhodneme zařadit do jídelníčku zdravé tuky ve formě ořechů nebo ořechového másla, tak si taky chceme koupit opravdu máslo z ořechů. Mnoho pomazánek obsahuje například palmový tuk, slunečnicový olej, mraky soli, cukr a jen 10% ořechů. Ztrácí to tak funkci zdravého doplnění tuků. Vybírám tedy zásadně podle složení. Ideálně 100% ořechové máslo (tedy pokud nejde o kombinaci chutí). A taky dávám přednost českým výrobkům. 

Z Vašich komentářů a profilu je zřejmé, že se věnujete fitness a musíte se občas v máslech dost krotit. Považujete je tedy ořechová másla za něco zdravého nebo je berete spíše jako prohřešek a mlsání?

Ano, věnuji se fitness závodně, proto svůj jídelníček musím hlídat asi přísněji než běžný člověk. I když ořechy a ořechová másla považuji za skvělý zdroj tuků a rozhodně doporučuji a sama zařazuji do jídelníčku, je pro mě trochu peklo mít doma pár skleniček másel. Tahle lahůdka je totiž jako droga, kdy jedna lžička nestačí. Jednu malou lžičku do jedné nohy, druhou do druhé nohy, třetí do zásoby, čtvrtou, aby se neřeklo, pátou, když se nikdo nedívá, šestou na dobrou noc... no a to je už půlka skleničky. Což právě v období předsoutěžní diety je šílený prohřešek. Mimo dietu si je ale ráda dopřávám a vychutnávám.

Můžete nám a zákazníkům prozradit, jak Vás napadlo ve fitness soutěžit a jaký je Váš předzávodní režim a příprava? Kolik tuků si můžete dovolit a jak dlouho před soutěží musíte vysloveně držet dietu?

Moje závodní začátky jsou vlastně tak nějak náhoda. Pár lekcí ve fitness pod dohledem trenéra zpočátku z důvodu hubnutí a zpevnění. Po pár měsících jsem si to doslova zamilovala a místo hubnutí jsem chtěla nabírat a tvarovat. 

Postupem času člověk vidí logicky na sobě výsledky, je z toho nadšený, chlubí se na sociálních sítích a sklízí obdiv, a vlastně se chce i nadále pyšně ukazovat. No upřímně, koho by to netěšilo, že :D?

Začala jsem se více zajímat o fitness, kulturistiku, výživu, vyhledávala jsem si lidi působící v tomto sportu. Víc a víc mě to lákalo a obdivovala jsem úspěšné a krásně svalnaté závodníky. Až se mi do hlavy vnesla ta myšlenka – zkusit si zazávodit taky. No, a závodím do dnes :)

Předzávodní režim není žádná alchymie, pouze se upraví denní příjem živin. Hlavní je jíst kvalitně a tzv. čistě. Samozřejmě, jak se blíží závody, jídelníček se víc a víc utahuje a přidá se na intenzitě tréninku. Zde už je opravdu důležité dodržovat důsledně stravu a prohřešky nejsou moc vítané. Snižují se jak sacharidy, tak tuky, množství ale záleží vždy na aktuální váze, formě nebo na fázi přípravy. Jsou to ale maximálně 4 lžičky ořechového másla, později i méně, nebo se klesne na úplné minimum. Což je pro mě, jakožto závislačku na másle, šílený problém. Jako fakt? Dát si třeba jenom 2 lžičky (zarovnané, žádné naběračky) a pak zase sklenici zavřít a odložit? Ne, to prostě neexistuje.   

Z pohledu laika mám pocit, že prostředí fitness soutěží je jeden velký a nepřátelský konkurenční boj plný intrik, dopingu a pomluv. Dokážete říct, co je na tom pravdy? Co Vás osobně do světa soutěží přitahuje a motivuje? Přece jenom jde o dost velké omezování, plánování životosprávy, spánku – co Vás drží nad vodou a motivuje?

Přiznám se, že jsem se zatím nesetkala s žádnými pomluvami a poprvé snad slyším, že by měl někdo takový pohled. Samozřejmě, je to sport jako každý jiný, jde tu o medaile, o umístění, o postup, boj tu je. To je to, co závodníka posouvá k lepším výkonům. Ale vždy je to v přátelském duchu.

Soupeřky na sociálních sítích sleduji (občas s vražedným pohledem) a snažím se být lepší a porazit je, ale většinu závodnic znám osobně a jsme kamarádky. V zákulisí závodů, a to i přes chaos, je skvělý kolektiv, navzájem si pomáháme, podporujeme, povzbuzujeme. Občas jedním koutkem hodnotíme formy druhých, ale nikdy se nedělají naschvály nebo něco podobného. Dokonce mě jedna závodnice zachránila, když mi na závodech dala zbytek své barvy na tělo, jindy zase půjčila olej. Vždy tam potkám nové a nové přátele.

U chlapů ten konkurenční boj je asi trochu jiný. Ale ani tak jsem se nesetkala s nějakým nepřátelským chováním.

Jinak mě motivuje právě ten soutěžní den. Těžko se to popisuje, ale miluju tu atmosféru závodů. Ten den, kdy se závodníci ze všech koutů republiky sejdou v zákulisí. I když jsme všichni hladoví, žízniví, tak je to den, na který jsme se všichni těšili a připravovali. Kluci v nejlepších formách. Holky zase jako princezny, nalíčené, načesané, v zářivých plavkách. Přes rok je závodník jen pouhý řadový klient ve fitness, nenápadný v teplákách. V závodní den je na pódiu, v publiku má svůj fan klub a sklízí potlesk a pokřiky :D Tenhle pocit se musí zažít. Je to jen pár minut slávy, ale je to okamžik, kdy můžeme všem ukázat, na čem jsme tak tvrdě dřeli, co všechno jsme dokázali a vlastně co můžou dokázat i všichni ostatní, když zatnou zuby a nastaví si pevný režim.

Jaké jsou Vaše největší soutěžní úspěchy, případně cíle? Je něco, co Vás na soutěžích překvapilo?

Loňský rok byl pro mě celkem úspěšný na české scéně, kdy ze čtyř soutěží tři skončily medailí. Největší úspěch z těchto bylo druhé místo na Mistrovství Moravy a Slezska a postup do finále na Mistrovství republiky ČR. Letošní úspěch byl pro mě závod v Opavě, kde jsem se porovnala se závodnicemi ze zahraničí. Byla to těžká konkurence.

Největší úspěch je ale vždy dokončit přípravu, zvládnout dietu a tréninky a dojít až na scénu. Poslední týdny jsou nejtěžší, takže je opravdu úspěch dojít na závody a dostat se do finále (nejlepší šestice).

Můj cíl je konečně to zlato, které mi pořád tak těsně uniká :D. A samozřejmě závodit v zahraničí. Poznat, jak to funguje v jiných státech, jaké mají závodníky, zažít atmosféru závodu v cizí zemi. A pochopitelně - opět se umístit na nejlepším místě. Také bych ráda dovedla k úspěchům další závodnice ve fitness. Ať už zde v ČR nebo jim pomohla dostat se na závody za hranice.

Závody skončí, člověk si povolí uzdu – a zákonitě nastane jojo efekt. Nebo ne? Máte s tímto své zkušenosti a víte, jak tomu zabránit? Jak jíte v nesoutěžním období – milujete zdravou stravu a vaření nebo byste nejraději trávila dny v Mc Donald´s :)?

Ano, ano, ano, pozávodní strava. Tělo je hladové, člověk má chuť na vše, co vidí. Režim se proto musí držet stále. Samozřejmě vím, jak se bránit, co dělat, jak jíst. Teorie je jedna věc, praxe druhá. S jojo efektem mám zkušenosti a každý rok mě po závodech potká. Ale starosti mi to tak nedělá. Jím zdravě a vařím si krabičky. Vím, že jde hodně o naplněný trávicí systém, zadrženou vodu a „nakrmené“ a naplněné svaly. Byly chvíle, kdy můj jojo efekt znamenal i přes +20kg, ale tohle je snad už pryč.

Rychlému občerstvení jsem nikdy neholdovala, nikdy mě nelákalo a ani jsem tam nezavítala, když jsem měla tzv. prasící den. Mimo soutěžní přípravu se stravuji pořád stejně, takže maso, zelenina, ořechy, ovoce, vejce a nějaké ty sacharidy. Neříkám, že jím stále jenom zdravě a nudně. Miluji různé jídlo a chuťovčičky, takže občas padne i nějaká pizza, kebab, palačinky, čokolády, atd. Ale není to v běžném každodenním režimu.

Sociální sítě – člověk se bez nich dnes neobejde. Jak jste na tom Vy – kolik času na nich trávíte, pomáhají Vám dosáhnout Vašich cílů? Je něco, co Vás na nich štve?

Sociální sítě se staly běžnou součástí života. Hledají se zde zákazníci, klienti, sponzoři, přátelé, drby... Určitě i já si na sociální sítě najdu ten čas během dne. Ať už je to vkládání fotografií na mé stránky, hledání inspirací a receptů ve skupinách, nebo jen tak brouzdání a takové to šmírování kde kdo kdy.

Co mě nejvíc štve, že lidi mezi sebou ztrácí kontakt. Přestávají spolu komunikovat, a hlavně se už neumí slušně chovat. Schovávají se za písmenka, obrázky, smajlíky, mnohdy neslušné zprávy.

Naštěstí nejvíc přátel mám mimo sociální sítě a k tomu koníček, který mi zabere dost času, takže mě zatím nepostihla závislost.

Co byste vzkázala lidem, resp. ženám, které se chtějí dát stejnou cestou jako Vy – tj. stát se fitnesskou?

Určitě podporuji všechny ženy i muže, kteří se dají ať už na fitness, zdravý životní styl, nebo jakýkoliv sport.  A obdiv si zaslouží všichni, kdo nesedí doma na gauči, ale dělají nějakou aktivitu pro sebe a svoje zdraví.

A co se týká přímo závodění, pokud má někdo opravdu ten sen, rozhodně si to vyzkoušejte. Ale je to boj, hlavně sama se sebou, se svým časem, občas i s okolím, protože ne vždy všichni porozumí a podpoří.

Jinak cvičte pro radost, pro sebe, pro zdraví. Tak, abyste byli šťastní a se sebou spokojení. Nedržte diety, ale jezte vyváženou stavu. A hlavně, nestresujte se, odpočívejte a bavte se ;)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a úspěchů :-)!!!

Já také mockrát děkuji za rozhovor a za možnost ukázat kousek ze zákulisí fitness a také prásknout něco o sobě.

Líbil se Vám rozhovor? Rádi si popovídáme i s Vámi! Napište nám na nutspread@nutspread.cz a určitě se domluvíme.