Adéla Doležalová: Mentální anorexie? Psychiatra navštěvuji dodnes!

Adéla Doležalová: Mentální anorexie? Psychiatra navštěvuji dodnes!

Nemoc, o které se nemluví? Podruhé boříme tabu - a po minulém rozhovoru o Crohnově chorobě tentokrát přinášíme upřímnou zpověď jedné z Vás o mentální anorexii. Nechtěli jste náhodou už někdy také "jenom trošku zhubnout"? Studentka Adéla Doležalová Vám popíše, jaké to je, když se hubnutí vymkne kontrole.. 


Dobrý den, Adélo, děkuji, že jste si udělala čas na rozhovor s námi. Kdo někdy prošel anorexií, říká, že nikdy už nic nebude jako dřív. Co Vy – také dělíte svůj život na „život před anorexií“ a „po ní“?

Dobrý den, já moc děkuji za tuto příležitost. Ano, určitě je to tak. Svůj život vyloženě nedělím na období ‘před anorexií’ a ‘po anorexii’, ale je mi jasné, že i když se této nemoci zbavím, tak můj život už nikdy nebude takový, jaký býval před tím. Klasické spouštěče anorexie známe všichni – narážky okolí na postavu, strach z dospívání, touha podobat se hubeným supermodelkám, dnes spíše hvězdám sociálních sítí,.. Co bylo tím největším impulsem u Vás? Měla jste opravdu někdy nadváhu?

Nikdy jsem nebyla hubené dítě. Už ve školce jsem patřila k těm ‘větším’ dětem, ve škole jsem se řadila mezi ty silnější a během puberty mě nazývali ‘holka krev a mlíko’. Ale vyloženě nadváhou jsem nikdy netrpěla. Moje nejvyšší váha byla 62 kilo, což je při mých 167 centimetrech pořád bráno jako norma. Se svojí postavou jsem ale nikdy nebyla spokojená.

Nesčetněkrát jsem se pokoušela o nějaké hubnutí, ale většinou jsem to vzdala po pár dnech. Změna přišla na začátku druháku, kdy jsem nastoupila do nového mažoretkového týmu - najednou jsem se ocitla mezi partou holek, které byly všechny hubenější než já, no a já se jim chtěla nějakým způsobem "vyrovnat".

Když jste začala hubnout, měla jste nějaký konkrétní cíl? Nebo to prostě bylo jenom „nebudu jíst“? Můžete popsat, jak vypadal v nejhorších dobách Váš jídelníček?

Můj jídelníček vypadal asi takto: Snídaně - ovesná kaše (30 gr. vloček, voda, 10 gr. proteinu) s nějakým bobulovitým ovocem. Svačina - kelímek řeckého jogurtu nebo cottage, nějaký kus ovoce (to, které mělo co nejmenší obsah cukru, třeba takový banán nepřipadal v úvahu) oběd - kousek masa (nebo jiný zdroj bílkoviny) a velká kupa zeleniny, Večeře - kus pečiva s pomazánkou a velký salát, vařené vajíčko. Můj cíl bylo vyloženě zhubnout, neměla jsem žádnou cílovou hmotnost, ale chtěla jsem zhubnout takovým způsobem, abych byla spokojená se svou postavou. No ale ta spokojenost nikdy nepřišla. Mentální anorexie je hlavně nemoc a trápení duše. Co pro Vás bylo a je na této chorobě tím nejhorším – chuť na „zakázaná“ jídla, ztráta přátel, deprese, pocit, že nikdy nezhubnete nebo něco jiného?

         Nejhorší pro mě byla ta pravidla, která jsem si ve vlastní hlavě nastavila. Například jsem byla hrozně dlouho přesvědčená, že ze sacharidů večer se tloustne a že ovoce se smí jenom dopoledne. Ty hodiny, které jsem strávila cvičením, ani nebudu dlouze popisovat.  Nebo jsem si stanovila časy, ve které musím jíst, ať se stane cokoliv a i když jsem měla šílený hlad, tak jsem mimo tyto časy nejedla. Dále izolace od ostatních - ani nedokážu spočítat, kolika rodinným obědům a večeřím jsem se úspěšně vyhnula. Dále různé oslavy a posezení s kamarády… přišla jsem o neskutečně moc zážitků a vzpomínek. A to všechno kvůli pár kilům na váze.Na anorexii je zrádné, že i když ji má dotyčná osoba již dlouho „v sobě“, okolí si stejně tak dlouho ničeho nevšimne. Kdy jste si Vy sama uvědomila, že máte problém – a kdy na to přišel někdo z rodiny?

Musím říct, že jsem sama sobě dlouho nechtěla přiznat, že moje chování není úplně v pořádku. Vždyť jsem  se jenom snažila zhubnout - to je přece úplně normální. Zlom přišel, když mě při jedné prohlídce doktorka postavila na váhu a ta ukázala o 15 kg méně, než při předchozí prohlídce. A tak začal nekonečný koloběh doktorů, psychologů a všemožných vyšetření. Ani když jsem diagnózu mentální anorexie viděla na mé lékařské zprávě z nemocnice, tak jsem si nechtěla přiznat, že ji opravdu mám. Jak probíhala a probíhá Vaše léčba? Byla jste někdy hospitalizovaná nebo vše zvládáte v domácích podmínkách?

Hospitalizaci jsem nepodstoupila. Ale abych pravdu řekla, několikrát jsem měla ‘namále’. Ale vždy se mi podařilo dostat na váhu vyšší číslo - většinou tak, že jsem před vážením vypila ohromné množství vody (třeba 3 litry). Ani nebudu říkat, jak špatně mi po tom bylo. Takže má léčba probíhala z domova s tím, že jsem každý týden chodila na převážení a také jsem pravidelně navštěvovala psychologa a psychiatra. (Kterého mimochodem stále navštěvuji.)Když jsem viděla na jistých zdravotnických stránkách doporučený jídelníček „pro léčbu anorexie“, nestačila jsem se divit: rohlíky k snídani, k obědu i k večeři, mezitím sladké jogurty, buchty, pomazánkové máslo,.. Takhle určitě zdravá a vyvážená strava vypadat nemá – a podle mě nemocnému nemůže pomoci ani psychicky. Musela jste nějakou podobnou „výkrmnou dietu“ absolvovat? Jak si podle Vás má v dnešní době člověk s poruchou příjmu potravy najít rovnováhu mezi „tláskáním prázdných kalorií“ a posedlostí zdravou stravou?

Ano, taky jsem takové jídelníčky viděla a byla jsem zděšená. To byl také hlavní důvod, proč jsem se zuby nehty vyhýbala hospitalizaci. Bylo mi jasné, že by mě tam vykrmili na nějakou váhu, ale po propuštění domů bych opět všechno zhubla. Najít rovnováhu je velmi těžké a já sama ji ještě nenašla. Myslím si, že ideální je řídit se pravidlem 80/20 - to znamená, že 80% naší stravy by měly tvořit zdravé, nutričně vyvážené a nezpracované potraviny. No a těch 20%? To je nějaký ten zákusek, kousek dortu na oslavě, nebo jiné jídlo, které naše společnost nepovažuje za ‘zdravé’.Můžete říct, v jaké fázi nemoci se teď nacházíte? Udržujete si váhu, snažíte se přibrat, jíte, na co máte chuť nebo máte stále strach z jídla, vážíte si každé sousto, vyčítáte si každý čtvereček čokolády?

Mentální anorexie je jako horská dráha. U mě se střídají období, kdy si jídlo užívám, jím, na co mám chuť a nic si nevyčítám s obdobím, kdy zběsile počítám kalorie, přehnaně cvičím a mám výčitky z každého sousta. Teď mám za sebou velmi špatné období, kdy jsem se po dlouhém deficitu dostala na velmi nízkou váhu. Momentálně se snažím navyšovat kalorie a dostat se z deficitu. No a pak nějaké to kilo přibrat. Anorexie a ořechová másla – jak to jde dohromady? I když jsou zdravá, přece jenom obsahují obrovské množství kalorií, což je není pro anorektičku žádoucí. Předpokládám, že je využíváte ve snaze zakomponovat do jídelníčku něco zdravého a vydatného? Pomáhají Vám strach z jídla překonávat?

Toto je skvělá otázka. Ořechová másla pro mě byla dlouhou dobu ‘strašákem’ - tolik kalorií a těch tuků? Postupně jsem je ale začala do svého jídelníčku zařazovat, nejprve ve velmi malém množství, které se ale brzy zvýšilo. Teď je to taková moje malá závislost, bez které si nedokážu představit den. Ale zároveň vím, že bych nikdy nedokázala sníst ořechové máslo na posezení.Jak jste vlastně naše másla objevila? Které máte nejraději a na co je všechno používáte? 

Vaše másla jsem objevila během nákupu na jednom e-shopu a hned jsem je přihodila do košíku. Objednala jsem Někdo to rád slané, Trio a klasické arašídy. No a byla to láska na první ochutnání. Poté je naskladnili do zdravé výživy v mém městě. To jsem vyzkoušela pistácie, které v mém pomyslném žebříčku zaujaly 1. místo.

Dále ještě kešu - lískový ořech, který je také výborný. Ale pistácie vedou, hned za nimi Někdo to rád slané a trio. Používám je hlavně do sladké kuchyně - na kaši, lívance, palačinky, koláčky….Rozloučíme se pozitivně – na co se letos nejvíce těšíte a co je Vaším cílem, pokud jde o zdraví, váhu a postavu?

Letošním rokem končí moje studium na střední škole. Ráda bych úspěšně složila maturitní zkoušku (pokud tedy nějaká proběhne, vzhledem k aktuální situaci ve světě), také bych se ráda dostala na vysokou školu. To jsou mé hlavní cíle.

Co se týče zdraví, ráda bych se nadobro zbavila nálepky ‘mentální anorexie’, dala si do pořádku zdraví a hormony a hlavně dosáhla nějaké rovnováhy a spokojenosti s vlastním tělem.


Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a úspěchů!!!

Také děkuji, bylo mi potěšením :) 

Instagram Adély pro inspiraci a případné dotazy najdete zde: https://www.instagram.com/foodbyadele1/


Zajímá vás, co je u nás nového?

Sledujte nás