Niky, Annie a Adéla: Konec dobrý, všechno dobré?

Dá se z mentální anorexie úplně vyléčit? Odpověď na tuto otázku stále hledáme - společně s Nikolou, Annie a Adélou, jejichž příběhy jsme pro Vás před časem zveřejnili.

Rozhovory najdete zde:

Annie Deckerová: Z hospitalizace mám dodnes husí kůži! (nutspread.cz) 

Výkrmná dieta v Motole? Raději to nechtějte slyšet! (nutspread.cz) 

Adéla Doležalová: Mentální anorexie? Psychiatra navštěvuji dodnes! (nutspread.cz)

Napadne Vás občas, jak se asi mají a zda jsou z toho venku? Máme dobré zprávy - se všema holkama jsme ve spojení a všem třem se nyní daří lépe! Jak se zbavují strachu z jídla, co jim nejvíce pomáhá a jaké mají plány do budoucna? Čtěte v novém trojitém rozhovoru :)

Dobrý den, holky, děkujeme, že jste si na nás udělaly čas!

1.  Jak se cítíte ve srovnání se situací před půl rokem - lépe, hůře, stejně?

Nikola:

Dobrý den, moc děkuji za možnost být opět po roce součástí Vašeho rozhovoru. Momentálně se mám asi nejlépe za posledních 5 let. Odmaturovala jsem, našla jsem si práci a splnila si dětský sen a přestěhovala se do Prahy. Přiznám se ale, že stále někdy bojuji s negativními myšlenkami a výčitkami, ale naštěstí opravdu jen někdy. Ačkoliv se mi během zimy díky alternativní medicíně zlepšila psychika, tak poslední půl rok byl docela náročný. V květnu a červnu mě čekala maturita, u které mě celkem stresovalo neustálé měnění podmínek. Spolu s tím jsem řešila vymáhání výživného, hledání práce a stěhování do Prahy. Bylo to opravdu náročné, jak se to ve výsledku všechno sešlo a událo během 1 měsíce. Navíc měl děda ještě výročí úmrtí a pár dní na to jsem slavila 20. narozeniny, což vnímám jako takovou novou etapu života. Všechno se to ale bohužel odrazilo trochu i na jídle, kdy jsem ze stresu neměla vůbec chuť k jídlu. Pravda je, že mě celkem zachraňovalo Vaše crunchy arašídové máslo, které mi pomáhalo se alespoň trochu soustředit. Praktickou a ústní část maturitní zkoušky jsem zvládla, ale potom přišly výsledky didaktických testů a já zjistila, že jsem neudělala angličtinu. Ačkoliv jsem si uvědomovala, že je to jen 1 předmět a že moje studium bylo v podstatě každý rok narušené hospitalizací a v posledních 2 letech i koronavirem, tak jsem to chtěla všechno vzdát a začala se podceňovat. Jelikož jsem začala pociťovat takovéhle pocity vůči škole, nakonec jsem se rozhodla studium na vysoké škole minimálně na 1 rok odložit a nastoupit do práce. Cítila jsem, že se teď potřebuji dát především psychicky do pohody a snad poprvé v životě jsem dala 100% přednost zdraví před školou. Nakonec jsem ale začátkem července didaktický test zvládla a úspěšně složila maturitní zkoušku. Také jsem začala více vystupovat z komfortní zóny a začala více mluvit. Díky tomu jsem se odhodlala a byla vybraná jako host do podcastu Radia Wave. 

Annie:

Řekla bych, že jen o fous lépe než před půl rokem, mám v sobě větší víru, že jednou bude můj život zase v normě, alespoň takový jako před tou strašnou nemocí. 

Adéla:

Určitě lépe. Celá doba pandemie a lockdownu pro mě byla poměrně 'krizovým' obdobím - měla jsem velké propady nálad, depresivní stavy, často jsem brečela... Chyběl mi kontakt s okolím, socializace, kamarádi. Studovala jsem první ročník bakaláře a v podstatě jsem ani jednou nebyla fyzicky ve škole. Doteď neznám svoje spolužáky. Hrozně jsem se těšila na ten typický studentský život, místo toho jsem byla rok zavřená doma v pokoji. To se neskutečně podepsalo na moji psychice a ruku v ruce s tím i na váze. Nyní je mi už mnohem lépe - tím, jak se situace pomalu uvolňuje, mám pocit, že konečně zase žiju. 

2. Co Vám ve Vaší léčbě nejvíce pomohlo nebo pomáhá?

Nikola:

Nemohu nezmínit, že nejvíce mi zase byla velikou oporou mamka se ségrou, doplněnou ještě pravidelnými návštěvami u psycholožky. Uvědomuji si, že ne každý je příznivcem tohoto směru, ale také mi velmi pomohl léčitel pomocí bylinných kapek, olejíčků, čajů a tinktur. Ze začátku jsem si popravdě nemyslela, že mi to tak pomůže. První změny přišly v lednu po 1,5 měsíci, kdy jsem začala být klidnější, veselejší a ve stresových situacích jsem si přestala fyzicky ubližovat. Pomohl tomu i úspěšný pohovor do práce a stěhování do Prahy. Tím, že jsem začala řešit nové věci, začala jsem se cítit sebevědoměji a sama sebe jsem začala vnímat více jako dospělého člověka, a ne stále jako tu malou holčičku. Teď se cítím více jako já.

Annie:

Nejvíce mi pomáhají blízcí lidé, zvířátka, knihy, tvrdá muzika, turistika, cvičení a sport celkově. 

Adéla:

Snažím se zaměřovat na jiné věci v životě, mít jiné zájmy. Zabavit se jinak, než cvičením a počítáním kalorií. Zkoušet nové věci, poznávat nové lidi, dělat spontánní rozhodnutí a vystupovat ze své komfortní zóny. Odpoutat se od světa čísel a tabulek. Protože život není jenom o číslech.

3. Jak byste popsala svůj současný styl stravování?

Nikola: 

Můj systém stravování se teď kvůli práci trochu změnil. Dříve jsem jedla vždy na minuty přesně každý den, ale nyní mám často pauzu pokaždé v jiný čas. Snažím se začít zase posouvat a zařazovat nové věci do jídelníčku. Pro někoho to může být opravdu nepochopitelné, ale mám velkou radost, že se mi podařilo zařadit znovu i vajíčka, které jsem už skoro 2 roky neměla. Zároveň jsme už našla míru v množství ořechových másel. Lhala bych, kdybych řekla že ho někdy nesním více, ale už si to tolik nevyčítám. 

Annie:

Systém stravování je asi takový, že se držím stylu IF (přerušovaný půst) a v týdnu obvykle jim 1-2 velká jídla až po práci, podle času a jiných plánu. Někdy třeba až k večeru po 18.hodine, pokud po práci rovnou cvičím a jdu proběhnout pejsky, to si třeba vypiju jen BCAA s magnesiem. Když mám velký hlad, pak si něco dám hned po příjezdu domů cca v 16h. V práci mám obvykle jen kafe či čaj. Pokoušela jsem se si začít dávat jako první jídlo alespoň nějaký menší oběd v práci ve formě salátů s kousky masa, vajíčky, či ovesnou kaši, jogurt s kusem ovoce. Přišla jsem ale na to, že mi to prostě nevyhovuje a akorát zatěžuje, stresuje. Cítím se navíc pak nafouklá, unavená a pak bych měla rozjeté chutě i doma a na nic už bych se moc nekoncentrovala. IF mě tak drží na uzdě a opustilo mě nedávné záchvatovité přejídání. Nesnáším jíst ve spěchu, ráda si jídlo proto odsouvám spíše do druhé poloviny dne a více si ho pak užiji v klidu a doma. Jsem gurmán a ráda jim pomalu.

Opět jsem přestala jíst průmyslově zpracovaná jídla plná cukru a tuku a soustředím se na jednoduchá, čistá jídla z přírodních surovin. Snažím se jíst hodně zeleniny, ovoce, trochu masa, tvaroh, cottage, řecké jogurty, proteinové pudinky (což je jedna z mála mých neřestí, přece jen umělá sladidla v nich nejsou moc prospěšná), sýry, vajíčka, ovesné vločky, rýže, sem tam brambory, avokádo a ořechy hlavně ve formě másel. Ořechová másla už jsem ale taky aspoň trošku omezila, přece jen už nechci a rozhodně nepotřebuji přibrat :D Odhodlávám se začít si počítat a psát do kalorických tabulek, kolik toho sním. Jen se obávám, že pak zas budu mít tendenci se čas od času přejídat, protože nad tím budu moc přemýšlet a budu tak ve stresu.

Adéla:

Momentálně řeším jídlo tak, že ho co nejvíce neřeším :D Ne, teď vážně - opravdu se snažím jídlu nevěnovat tolik pozornosti. Snažím se poslouchat své tělo a jíst to, na to mám zrovna chuť - neřešit, kolik to má bílkovin, tuků a sacharidů. Pomaličku přestávám jídlo zapisovat do KT - i když bude asi trvat dlouho, než tento svůj zvyk nadobro odstraním. Ráda chodím do restaurace a ochutnávám nová jídla. I když při tom trošku pláče moje peněženka :D 

4. Jaké máte plány pro nejbližší 3 měsíce - v jakékoliv oblasti :)

Nikola:

Do budoucna mám v plánu se více osobnostně rozvíjet, vrátit se k józe, zlepšovat se v práci, být více mezi lidmi a nové lidi potkávat, tolik se nepodceňovat a více se přijmout. A na závěr určitě ochutnat Vaši novinku - ,,Nutspread Velkou čtyřku se solí” - kterou jsem si ještě nestihla koupit :) 

Annie:

Ráda bych dala dolů cca 15kg a dostala se tak na svou normální váhu. Při sportu se tak budu cítit komfortnější bez zatěžování kloubů. Chci se plně vrátit k normálnímu životu, chodit více mezi lidi, na koncerty, do kina, do bazénu a nemuset se za sebe stydět a někde se schovávat. Návrat k normálnímu životu chce teď vlastně určitě každý a doufejme, že podzim to opět nepřekazí. Dále bych ráda, kdyby se mi už navrátila hormonální rovnováha. Poté bych chtěla založit rodinu.

Adéla:

Plány na následující 3 měsíce? Užít si zbytek léta, nastoupit do práce a snad už konečně nastoupit do druháku a poznat svoje spolužáky :D

Líbil se Vám rozhovor? Chcete s námi také spolupracovat? Dejte nám o sobě vědět! Budeme se těšit: nutspread@nutspread.cz