Jak prožívá anorektička Vánoce?

Milí zákazníci,

vzpomínáte si ještě na Nikol, Annie a další holky z našich rozhovorů? Pokud ano, určitě Vás zajímá, jak se jim asi daří? Máme pro Vás dobré zprávy – například z Annie se nedávno stala šťastná novopečená maminka! Čím žijí v těchto dnech ostatní holky, jak vzpomínají na Vánoce s anorexií a jaké to je, prožívat tyto svátky „bez ní“? Kdy jindy než teď bychom Vás mohli přizvat k tomuto svátečnímu rozhovoru :-)

Martina Vlášek, Annie Deckerová, Adéla Doležalová a Nikola Kučerová – právě s těmito slečnami jste si během uplynulých dvou let mohli přečíst rozhovory u nás na webu. Tým doplnila také Anetka Lysáčková, výherkyně jedné z našich soutěží, která si anorexií prošla a nyní je na tom mnohem lépe než dříve – doufejme, že i díky našemu máslu :) Přejeme příjemné čtení!

Dobrý den, děkuji, že jste si opět udělala čas na rozhovor s námi :)

1) Ať už je to dobře nebo ne, Vánoce jsou aktuálně mnohými vnímány hlavně jako svátky jídla. Můžete popsat, s jakými pocity je vnímá člověk v nejhorší/akutní fázi anorexie? Vzpomínáte si, jak jste se v té době cítila?

Martina: Vánoce pro mě představovaly úplně něco jiného, než byla realita. Člověk trpící anorexií se vyžívá ve vaření, pečení, nakupování a přípravě jídla a je jím posedlý, ačkoliv ho ve výsledku nejí – přesně to byl i můj případ. Pekla jsem s mamkou cukroví, milovala přípravu vánočního jídla, těšila se, že budu koukat na vánoční filmy, ale realita byla jiná. Celý Vánoce jsem běhala po schodech, cvičila a nejedla.

Annie: Dobrý den, ano, myslím že svátky jsou tak většinou lidí vnímané. Já ale spíše cítila během období před Vánoci a během nich úzkost a pocit samoty, ještě před samotnou anorexií. Vánoce 2019 pro mě byly už předzvěstí nejhorší fáze anorexie, i když tehdy jsem ještě byla 6 kg od své nejnižší váhy a moc jsem si to ještě neuvědomovala. Okolí už na mě ale tehdy hodně tlačilo, že jsem hodně pohubla a že s tím mám něco dělat, začít jíst, atd. Mě trápilo v té době nejvíce to, že mi byla pořád strašná zima a začínaly se objevovat poruchy spánku, nízký tlak, motání hlavy. Také jsem měla čím dál míň padnoucího oblečení – ve všem jsem „plavala“, ale snažila jsem se to spíše zakrývat, pyšná jsem na to zrovinka nebyla. A vůbec mi nebyly příjemné již zmíněné poznámky okolí na mou postavu.

Adéla: Byla jsem vyděšená. Vyděšená z toho všeho jídla, co je kolem. Z rodinných příslušníků, kteří budou pravděpodobně komentovat mou postavu. Z toho, že se nebudu moct hýbat a cvičit tak, jak jsem zvyklá. Místo toho, abych se těšila na vánoční pohodu a klid s rodinou, chtěla jsem, aby tohle období bylo co nejdříve pryč.

Nikola: Dobrý den, já Vám musím také znovu poděkovat za tuto příležitost. Je to vždy dobrá forma sebereflexe a člověk si uvědomí, kam se už posunul nebo co mu stále dělá problém.

Když přemýšlím nad tím, jak člověk s PPP vnímá Vánoce, živě si vybavuji pocity ze své poslední hospitalizace, kdy jsme byli všichni na týden propuštěni právě kvůli Vánocům. Opravdu moc jsem se těšila domů na rodinu, ale zároveň se bála, že mi bude každý něco nabízet a budou následovat otázky, proč nechci, že ztratím kontrolu a budu se přejídat, ale nejvíc asi toho, že potom přiberu. To si myslím, že je největší strašák všech. Také si pamatuju, že jsem se na Vánoce pokaždé ještě víc uzavřela a trávila skoro všechen čas v pokoji, kde jsem se cítila „v bezpečí”. Moje nejhorší vzpomínka na Vánoce je ta, kdy jsme po rozbalení dárků seděli v obýváku, koukali na pohádku a já se dostala do takové úzkosti z toho, jak moc přiberu, že jsem šla do pokoje cvičit. Když to mamka potom zjistila, tak mě přepadly výčitky z toho, že jsem celé Vánoce zkazila.

Aneta: Ačkoliv jsou Vánoce vnímány jako svátek plný radosti a pohody, v hlavě člověka s poruchou příjmu potravy je toto období velmi těžké. Všichni kolem se radovali z pečení cukroví, ve škole si ho navzájem nabízeli, ale pro mě to byl jeden velký strašák. Věděla jsem, že mám taky cukroví ráda, ale po každém soustu se dostavily neskutečné výčitky, tak jsem se mu vyhýbala.

2) Od té doby ovšem nějaký čas uplynul. Jak vnímáte Vánoce a všechno to jídlo okolo teď? Těšíte se na ně nebo je pro Vás stále zdrojem úzkosti?

Martina: Jídlo už dávno pro mě není něco, čeho se bojím, nebo mám úzkosti. Můj vztah k jídlu i ke mně samotné je skvělý a jídlo mám již delší dobu vyřešené.

Každopádně nejsem zastáncem, že bych se měla na Vánoce přejíst vším možným a už jen ta představa mi nedává smysl, právě z toho důvodu, že mám jídlo vyřešené. S manželem na Vánoce jíme úplně normálně, nenakupujeme ve velkém, nepřejídáme se. Pro nás Vánoce nejsou o jídle. Jídlo tu bude zítra, pozítří, za rok a není důvod se přejíst, protože jsou Vánoce. V dnešní době žijeme ve velkém nadbytku a dost lidí jídlem plýtvá, a to já nesnáším, takže naše “Vánoční” nákupy jsou hodně skromné a vesměs se nemění od těch běžných.

Annie: U Vánoc jídlo neřeším více než v jiném období, neovlivňuje mě. Ani skutečnost, že bude všude po návštěvách tuna nezdravého jídla – to mě nechává chladnou. Občas je mi nepříjemné, když si někdo rýpne, že mám ochutnat jeho cukroví, jestli zase nedržím dietu, atd. Ale proč se stresovat? Když budu mít chuť a potřebu – ochutnám. Ale já si raději dám něco kvalitnějšího, s mamkou už pár let pečeme pár druhů zdravějšího cukroví, ale stejně se tím nemám potřebu ládovat. Já si raději nyní téměř denně ujíždím na domácích ovesných kaších, palačinkách a opět se mi po těhotenství vrátila obrovská chuť na ořechová másla – zde sbírám tuny energie na kojení a péči o mou 2,5 měsíční holčičku Andělku. Někdy je to náročné, ale díky ní vím, že letošní Vánoce pro nás budou nádherné, plné chvil strávených hlavně spolu s rodinou. Takže ano, vlastně se už konečně těším.

Adéla: Miluju Vánoce. Miluju tu atmosféru a vlastně všechno kolem nich. I to jídlo. Teď to beru tak, že když na pár dní trošku uberu pohyb a dám si pár kousků cukroví, svět se nezboří.

Nikola: Když opomenu to, že letos vánoční náladu moc nemám, tak se moc těším. S jídlem jsme také naprosto v pohodě. Možná teda i proto, že u nás doma se toho jídla tolik ani nedělá. Vždy děláme jen trochu cukroví, něco slaného a a potom štědrovečerní večeři. V podstatě se to od běžného dne moc neliší. Lhala bych, kdybych řekla, že žádné obavy nemám, ale už mě neovládají tolik jako dřív. Doma respektují, že něco nejím nebo mi to nechutná a ani mi nic nenutí. V čem jsem ale pokrok rozhodně udělala je to, že jsem před pár dny po pěti letech pekla s kamarádkou perníčky. Byl to pro mě velký posun, protože za těch 5 let jsme s cukrovím nechtěla přijít jakkoliv do kontaktu, takže jsem doma ani nepomáhala s pečením. 

Aneta: Teď mám na věci jiný pohled a snažím se toto období užívat co nejvíc, protože už vím, že je to jen jednou za rok a je velká škoda se nechat o to všechno ochudit. Je úplně v pořádku si třeba dát pár perníčků denně a nějaké to linecké. Při zdravém každodenním pohybu to určitě nezpůsobí žádná kila navíc. Stále mám ale někdy problém si tohle uvědomit a z toho všeho jídla kolem mám strach. Už si ale nic nezakazuju, protože vím, že je to jen hlas nemoci.

3) Řada lidí peče různé „fitness verze“ cukroví, rohlíčky s umělým sladidlem, salát s jogurtem a podobně. Jak se stavíte k něčemu takovému? Užíváte si Vánoce a vánoční jídlo tradičně nebo také děláte vše „dietní, zdravé a fitness“?

Martina: Z těch nepoživatelných fitness proteinových verzí cukroví jsem už vyrostla. Nyní peču několik let podle blogerky Marušky Veg - místo cukru dávám přírodní slaidlo erythritol a používám špaldovou mouku, díky které je cukroví výborné.

Salát zase dělám podle Katy Blažčíkové – majonézové nesnáším, ale na tomto si ujíždím. Je hodně pestrý, vyvážený, plný zeleniny a místo majonézy mixuji silken tofu s hořčicí, černou solí, pepřem a citronovou šťávou a je delikátní! Salát s jogurtem není nic pro mě, to už bych si raději dala pečené brambory. A jako přílohu budu mít lososa :D

Annie: Jak už jsem odpověděla výše – nějaký to fitness cukroví si každý rok udělám, ale nejsem nějaký velký nadšenec, který musí soutěžit v počtu druhů :) A nikoho neodsuzuji, jestli peče „zdravé verze“, nebo ty klasické, dle receptů našich babiček – hlavně když to dotyčného a jeho nejbližší udělá šťastné. Jeden z důvodů, proč se ale osobně nechci cpát tím méně zdravým, tučným či přeslazeným jídlem je hlavně to, že chci mít energii, užívat si pohyb a po tomhle typu jídla by mi bylo hodně špatně a těžko.

Adéla: Pár let zpátky jsem jela jenom fitness verze - celozrnné perníčky, pohankové rohlíčky obalené v xylitolu… nebylo to dobrý:D Letos zůstanu u primárně u klasiky, ale možná nějaký jeden zdravější druh udělám, jestli budu mít čas.

Nikola: Já osobně proti tomu asi nic nemám. Pokud to někomu takto chutná, tak v tom nevidím žádný problém. My osobně děláme doma vše tradičně, ale jak jsem již psala, tak co se týká třeba cukroví, tak ho doma nikdo moc nejí. Salát také děláme tradičně, ale já už odmala měla nejčastěji místo salátu brambory, protože mi moc nechutná. Pár let zpátky jsem zkoušela i verzi s jogurtem, ale ani to mě moc neohromilo. Pokud bych to měla shrnout, tak my to jídlo během Vánoc doma asi tolik neřešíme.

Aneta: Myslím si, že tyto verze jídel mohou být užitečné pro lidi, co mají opravdu problém s nadváhou nebo dokonce obezitou, pro které je vhodné se hlídat. Ale jinak bych se klasických jídel vůbec nebála, jak už jsem napsala, je to jen jednou za rok, takže si myslím, že to vůbec nevadí. I “fitness verze” jsou samozřejmě určitě chutné, ale ta chuť pravé klasiky se nedá nahradit a v rozumném množství by si jí každý měl trochu dopřát.

4) Myslíte si, že jsou Vánoce obdobím, kdy je snazší se k ppp vrátit, popřípadě do něj spadnout? A co byste poradila ostatním čtenářkám – co dělat, aby se tak nestalo a jak si užít Vánoce s klidným srdcem :)?

Martina: Určitě nedoporučuji dietit před Vánocemi a odpírat si jídlo. A celkově pokud se někdo potýká s PPP (poruchy příjmu potravy), tak diety nebo jakékoliv restrikce i během celého roku jsou nepřípustné. Pokud má někdo z Vánoc obavy, doporučuji si nyní nastavit udržovací hodnoty, vyvážený jídelníček, jíst dostatečně a pestře a hlavně nehladovět! Pokud budeme jíst dostatečně a plnohodnotně během celého roku a nebudeme si nic zakazovat, tak naše tělo bude přirozeně vybírat plnohodnotné potraviny i na Vánoce.

A pokud máte rádi cukroví, Vánočku, salát? Klidně si to dejte, ale netláskejte se tím po celé Vánoce. Jezte tak, jak jste zvyklí po celý rok a vyhovuje vám to, jen si jídlo zpestřete, třeba ke snídani si ještě dejte kousek vánočky nebo Nutspread Vanilkový rohlíček do kaše :).

Nikdo se asi nechce po Vánocích cítit nekomfortně a otekle. Já si třeba na snídani neodpustím ovesnou kaši s vánočním nádechem: Ovesná kaše s vanilkovým proteinem, citronovou kůrou, kvalitní marmeládou, banánem, nějakým dobrým máslíčkem od Nutspread – a tu klidně doplním mým upečeným vanilkovým rohlíčkem a pak si dám ještě kousek vánočky, kterou nám peče tradičně babička od mé kamarádky.

Annie: Může to tak určitě být, období Vánoc může zhoršit např. záchvatovité přejídání s následným trestáním se – hladověním. Dále to určitě může způsobovat úzkosti při anorexii - ten pocit, kdy člověk má chuť, ale dle svého nastavení v hlavě NESMÍ. Může být pak z toho nevrlý, nechtěně zlý na ostatní, pokud mu někdo zmíněné pochutiny vnucuje. Ale pokud by chtěl dotyčnému udělat radost a např. dezert si dal, psychicky ho to poté bude hodně deptat a třeba bude mít myšlenky na to, že to buď ze sebe dostane (počátek bulimie), nebo půjde hned teď okamžitě běhat, protože přece zhřešil. Část těchto myšlenek mě provázelo také, ne tedy přímo o Vánocích, ale všeobecně. K bulimii jsem ale naštěstí nikdy nedošla a jsem za to opravdu ráda. A radí se těžko, hlavně někomu, kdo třeba zrovna je v akutní fázi PPP, nebo se tam blíží. Sama jsem si totiž vyzkoušela, že mozek v té době prostě pracuje úplně jinak a často mají dobře míněné rady ostatních naprosto opačný efekt. Každý si k tomu musí časem dojít sám, alespoň u mě to tak bylo. Můžu poradit, že mají vyhledat odbornou pomoc, na někoho to může platit a hodně pomoct, různé druhy psychoterapie atd. – že já toho vyzkoušela. Ale nikdo mi nakonec nikdy nepomohl tak, jak jsem očekávala. Musela jsem se ode dna odrazit sama, uvědomit si, že chci žít. Poradím asi hlavně - zkusit na sobě oceňovat i droboulinké věci, nehroutit se z maličkostí, vážit si každé chvíle, kdy můžeme být s nejbližšími, dát zdraví a sebe na přední příčky hodnotového žebříčku. Užít si klidné svátky a dle možností dělat všechno to, co nám udělá radost.

Adéla: Řekla bych, že určitě ano. Kvůli všudypřítomným hromadám jídla - ty jsou nebezpečné obzvlášť pro osoby, které trpí záchvatovitým přejídáním nebo bulimií. Já s těmito ppp žádnou zkušenost nemám, takže bohužel nedokážu dát žádné rady.

Nikola: Řekla bych, že bohužel ano. Myslím si, že je to hodně ovlivněné tím, že jsou Vánoce spojované právě s jídlem. Člověk je potom už dopředu ve stresu ze všeho, co jsem zmiňovala. Ráda bych něco konkrétního poradila, ale kolikrát i já sama přemýšlím, co by mi pomohlo. Co mi asi funguje nejlépe je to, že o všem mluvím na rovinu s mamkou. Vždycky jí řeknu, z čeho mám obavy a snažíme se najít společně řešení. Zároveň pokud se třeba člověk přejí nebo se něco nepovede podle jeho představ, tak by si to neměl vyčítat, natož se za to třeba trestat. Mně osobně pomáhá i to, když chodím na procházky, protože se vždy zklidním, pročistím si hlavu a jsem na čerstvém vzduchu. Mohu doporučit i nějaké meditace nebo jógu, které mi taky moc pomáhají vypnout hlavu a tolik se vším nestresovat.

Aneta: Ano, vánoční období může vést k výčitkám z jídla a následnému zakazování si oblíbených potravin. Můžu vám upřímně říct, že teď, když si Vánoce zase užívám, nebojím se jídla a času s rodinou, jsem šťastnější, než kdy dřív! <3

Pro lepší pocit můžete zařadit více procházek nebo nějaký pohyb, co Vás baví, ale určitě není dobrý nápad se omezovat a být kvůli tomu smutní.

5) Být doma u pohádek a cukroví je o Vánocích samozřejmě možnost, ale ne nutnost :) Prozradíte nám a našim čtenářům, jaké máte právě Vy o těchto Vánocích plány?

Martina: Přesně tak, vždy máme tu možnost volby, a to je skvělé. Já jsem aktivní člověk a rozhodně pro mě není ideální válet se celý den u televize. My tradičně po snídani chodíme s manželem na delší procházku. Když Vánoce vychází na den v týdnu, jdu normálně na trénink. Letos Vánoce vychází na sobotu, takže to vidím na pozdní snídani, pak nějakou delší procházku, klidně na 2-3 hodiny, pak si dáme nějakou pozdější obědo-svačinu a kolem 19-20h večeři.

Myslím si, že na Vánoce ten čas na tu procházku je, protože nemusíme pracovat a nemusíme vlastně nic, tak proč se nejít provětrat na vzduch, vždyť přirozený pohyb je to nejlepší, co můžeme pro své zdraví udělat.

Navíc v dnešní době máme Netflix, Disney, Voyo, HBO..a tam ty Vánoční pohádky a filmy jsou celoročně, tak proč si je nepouštět po celý prosinec a nenavodit si tu Vánoční atmosféru už dříve a na Vánoce se jít projít s partnerem, rodinou, přáteli,... My si většinou pustíme nějaký Vánoční film ráno, nebo spíše dopoledne ke snídani a pak jeden film večer po večeři a po rozbalení dárků.

Annie: Jak už jsem také zmínila, především mám v plánu být s rodinkou, trávit volný čas výlety s přítelem, miminkem a pejsky a pak unaveni posedět společně u pohádek a navštívit naše nejbližší. Děkuji za rozhovor s Vámi a všem přeji ty nejpohodovější Vánoce ve zdraví a šťastný Nový rok!

Adéla: No, chci si primárně odpočinout. Na pohádky se fakt těším, protože Vánoce jsou reálně jediný čas v roce, kdy se koukám na televizi :D ale zároveň se chci i trošku hýbat - žádný maximálky ve fitku, spíš procházky a tak.

Nikola: Přiznám se, že bych si to vše představovala trochu jinak a více v klidu, ale jelikož jsem do 23. prosince v práci, tak jedu domů až na Štědrý den dopoledne. Během dne mám v plánu jít ještě za příbuznými na návštěvu, podívat se na nějaké pohádky a pomoc mamce s večeří. Kvůli aktuálním okolnostem se budu hned druhý den vracet do Prahy, takže doma budu opravdu jen na Štědrý den. Ale i za těchto okolností mám v plánu podívat se na nějaké pohádky, tradičně vyrazím na procházku a někam do kavárny. Také mám v plánu i nějakou lekci jógy.  Ačkoliv bych si přála být doma s rodinou déle, tak i přes to doufám, že si letošní Vánoce užiju.

Aneta: Já se určitě na pár pohádek podívám a cukroví si taky po těch letech konečně vychutnám! Ale mezitím si najdu čas i na procházky venku v přírodě, cvičení v posilovně nebo doma, protahování nebo taky lyžování! Nezapomínejme na pohyb a na zdravé jídlo, ale taky na to, že čas s rodinou je to nejdůležitější co máme, tak si ho užijme naplno!

Mockrát děkuji, přeji hodně sil a krásné Vánoce!

Líbil se Vám rozhovor? Chcete s námi spolupracovat nebo nám napsat svůj příběh? Dejte nám o sobě vědět!

nutspread@nutspread.cz