Dana Škorpilová: Oříškové máslo? Kolik toho mám, tolik toho sežeru :)

Výčet otázek, které by člověk chtěl položit paní Daně Škorpilové, je v podstatě nekonečný. Spoluzakladatelka a spolumajitelka Běžecké školy Miloše Škorpila, osobní fitness trenérka, výživová poradkyně, zároveň také bloggerka, kuchařka a vyznavačka zdravého životního stylu, milovnice pejsků a vítězka soutěže Do Formy s Muscle&Fitness 2015 i 2018 :-) Vést takový život vyžaduje nepochybně pořádnou dávku energie. Proto se nemůžu nezeptat..

1.Dobrý den, paní Škorpilová. Prozradíte nám, co jste měla dobrého k snídani?

Protože jsem se do odpovědí pustila v neděli, tak tradičně Cottage lívance, dnes s mangem, které nekriticky miluju, arašídovým máslem Nutspread, které taky nekriticky miluju, a kakaovými boby. To je taky dlouholetá láska!

2. Šla byste po takové snídani běhat? A existuje vůbec „ideální snídaně před během“ :-)? Já třeba dokážu běhat pouze nalačno, jinak je mi těžko. Dle řady „odborníků“ ale dělám chybu. Nebo ne?

Nešla. Dnes jsem sice měla volný den, takže nebyl žádný trénink – ani v posilovně, což je moje hlavní parketa, ani běžecký, jen dlouhá podzimní procházka s Milošem a našimi třemi chrty k jezeru Medard. Ale když mám naplánovaný běžecký trénink, což pro mne znamená téměř výhradně HIIT (high intensity interval training), nemůžu se před ním najíst vůbec, protože – jak už název napovídá – při intenzivních sprintech do kopečka, které tam mám, bych zřejmě ještě v průběhu tréninku potupně vrhla:) Mimochodem jsme s Milošem oba velcí příznivci ranního běhu na lačno, kromě lehkého žaludku se ne nadarmo říká, že hladový vlk lépe loví, a pak ta sprcha a zasloužená snídaně po tréninku!:-)

Ideální snídaně před během může vypadat pro každého jinak – hlavní obecné zásady jsou: nic těžkého na trávení, takže ne moc tuku, masa, vlákniny... To vše by nám leželo v žaludku jako kámen a běhat by se nám nejspíš ani moc nechtělo. Mnoho běžců si dá banán, (raději necelozrnné) pečivo s medem nebo džemem, ovesnou nebo rýžovou kaši s ovocem, ale netradičně se dá využít např. i proteinový koktejl, zvláště, běháte-li ráno na lačno a z nějakého důvodu se vám nechce do sacharidů. Mimochodem výborně se nám ráno běhá i na dobrou kávu!

3. Lehce navazující otázka: Ve většinové společnosti stále převládá názor, že běžecká výživa rovná se především spousta sacharidů. Na Vašem webu je ale znatelný příklon k nízkosacharidové vysokotučné stravě. Můžete objasnit, v čem je podle Vás tato strava lepší? Může vytrvalostní sportovec podávat dobré výkony a kvalitně regenerovat i bez hromad brambor, rýže a těstovin?

Ve většinové společnosti opravdu převládá, ale v části společnosti, zabývající se sportovní výživou, se už delší dobu objevují teze, potvrzené studiemi i výsledky mnoha vrcholových sportovců, že vytrvalostní sportovci se obejdou bez nálože sacharidů, a můžou z výhod low carb high fat stravy profitovat.

Abychom byli objektivní, musím k tomu ale dodat, že toto se týká hlavně ultravytrvalců, tedy např. mého muže, který běhá běžně více než maratonské vzdálenosti, cyklistů, kteří jezdí dlouhé vytrvalostní závody, apod. Navíc je potřeba, aby tito sportovci již byli adaptovaní na nízkosacharidovou stravu. Pokud jsme ale sportovci, kteří nejsou adaptovaní na nízkosacharidovou nebo ketogenní stravu, a zároveň se nevěnujeme ultravytrvalostním sportům, při kterých nízké intenzity zátěže dovolují krýt vysoké procento z mastných kyselin, bude pro nás stále výhodnější, když budeme pro udržení výkonu např. během zátěže určitým způsobem doplňovat sacharidy.

Nerada si to přiznávám, ale v mém fitness světě naopak zatím snad všechny studie dokazují, že pro rekompozici těla (tedy snížení procenta podkožního tuku a zvýšení procenta aktivní svalové hmoty) a dobré výkony v posilovně je strava s vyšším podílem sacharidů výhodnější než ta nízkosacharidová.

4. Když se rozhlédnete okolo, běhání snad nikdy nebylo tak populární jako dnes – řada lidí dokonce tvrdí, že je na něm závislá! Jak jste na tom Vy - také vám závislost na endorfinech nedá spát a nutí vás denně obout kecky, i kdyby venku trakaře padaly :)? Na blogu zmiňujete, že žádným extra sportovcem nejste – nedokážu si ale představit, že trávíte dny na gauči.. :D

Tak na gauči určitě ne, to by mě minimálně naši psi nenechali, i když třeba po nedělním obědě nebo večer se tam se mnou povalují dokonce s oblibou! :-) Ale běh – ačkoli jsem manželka běžeckého guru a spolumajitelka Běžecké školy – není mým největším koníčkem, tím je fitness, kterému se už přes 30 let věnuji. Závislost na endorfinech ale mám! Jen si ho „vyrábím“ raději v posilovně, při zvedání železa:-) I když dvakrát do týdne v rámci kardia i běhám, ale žádné vytrvalostní závody ode mne nečekejte, můj HIIT běžecký trénink je hotov do půl hodiny i s přípravou a vyklusáním! A ten druhý, s nízkou intenzitou, je sice delší (tak 40 – 45 min), ale při něm zas až tak často neběhám, spíše rychle chodím na páse do kopce, nebo chodím na stairmasteru (pásové schody),  „běhám“ na elipticalu (crosstrainer) či vesluju na trenažéru. A pak taky rádi s mužem chodíme  pěšky – na procházky, do obchodu, po horách...

5. Navzdory běžeckým závislákům stále existuje mnoho lidí, kteří zatvrzele prohlašují, že běhání nenávidí. V čem dělají podle Vás nejčastěji chybu? Asi nemá smysl se nutit do běhání jenom s tím cílem, že po něm zhubnu, je to tak?

Já se jim ani moc nedivím :D Ale vážně - nejčastější chybu dělají lidé v tom, že se rozběhnou příliš rychle, takže jim také velmi rychle dojde dech a ztěžknou nohy. Pak je to samozřejmě nebaví, řeknou, že jim to nejde, a jdou od toho. Nejlépe se rychlost reguluje tím, že si s někým povídáte, ale on ten spoluběžec není vždy po ruce, že. V tom případě většinou volám „přítele na telefonu“, a hustím do Miloše přes sluchátka nějaká svá moudra:).

A když nemůžu volat Milošovi, tak si prostě potichu povídám sama pro sebe. Já vím, že to vypadá dost praštěně, ale přísahám, že to funguje! Kdo nechce vypadat jako blázen (= jako já:)), může využít samozřejmě „chytrých hodinek“ nebo sporttesterů s měřičem tepové frekvence, a snažit se držet tep v nižších hodnotách.

Při zvýšení zpomalit, klidně i do chůze. Jinak nutit se do čehokoli, nejen do běhání, jenom kvůli hubnutí, je blbost. Navíc jsou lidé, převážně ženy, které běháním zrovna moc nehubnou. Hubnutí je hlavně záležitost hlavy, a kombinace správného nastavení makroživin se správně nastaveným pohybem. Běhat při tom rozhodně nemusíte!

6. Pojďme zpět k Vám: Letos jste se opět zúčastnila soutěže Do Formy s Muscle&Fitness – a opět vyhrála :-) Můžete zákazníkům a čtenářům přiblížit, jak soutěž probíhá? Jak se vůbec přihodí, že někdo jako Vy – zdravě žijící, sportující, s každým dnem vyplněným do poslední minuty – se rozhodne přijmout takovou výzvu a takový dril?

Poprvé jsem zvítězila v roce 2015, jela jsem s Milošem v tropických vedrech v srpnu do Šamorína na slavnostní vyhlášení vítězů, vrátila se po 2 dnech domů, a našla maminku totálně dehydrovanou, zralou na infúzi. Z nemocnice se mi už nevrátila. V té době jsme se zrovna museli vystěhovat z pronajatého pražského bytu, začali jsme rekonstruovat sokolovský byt, kde od té doby žijeme, jezdila jsem každý den na stavbu, dělala desítky rozhodnutí, a hlavně – začala jsem každý den vařit a péct, protože jsem měla pocit, že v kuchyni je maminka stále se mnou... Strašně se mi po ní stýskalo, měly jsme mezi sebou pevné pouto a skvělý vztah. Smutek a stres jsem zajídala, a během těch tří let do letošního kola soutěže jsem se docela slušně vypapala.

Potřebovala jsem nějaký jasný, časově určený cíl, který by mne – doslova – dostal znovu do formy, takže přihláška do soutěže byla jasná volba. A mimochodem mě to letos bavilo snad ještě víc než před třemi lety!

Soutěž vypadá tak, že společně s přihláškou pošlete své aktuální míry a váhu, vyfotíte celou postavu v plavkách (ženy dvoudílných) s časopisem v ruce bez pózování zepředu (a z pilnosti můžete i ze strany a zezadu, to bývá také pěkný pohled :D). Pak máte o něco víc než 3 měsíce na to, abyste udělala co největší progres, tedy aby mezi fotografiemi „před“ a „po“ byl co možná největší rozdíl.

Ale protože to není žádný „ženský“ časopis, ale jak už název napovídá, časopis, věnující se cvičení, svalům a fitness, předpokládá se, že výsledná postava bude odpovídat obsahu časopisu: není tedy rozhodující, kolik kg kdo shodí, ale jestli ta kila shodil z tuku a ne ze svalů, což by mělo být mimochodem primárním cílem všech, kteří se rozhodnou zhubnout. Také se předpokládá, že toho dosáhnete nejen úpravou stravy, ale i vhodným tréninkem. Takže tři měsíce makáte, pak se znovu změříte, zvážíte, vyfotíte s aktuálním číslem časopisu v ruce, pošlete spolu s motivačním dopisem do redakce... a čekáte, jestli vám někdo zavolá a řekne, že jste vyhráli! :-)

7. Po zkušenostech z této soutěže budete asi souhlasit, že zhubnout není zdaleka tak těžké, jako si váhu udržet. Dokážete v tomhle najít správnou rovnováhu, třeba o blížících se Vánocích? U řady z nás jdou v tomto období všechna pravidla stranou, což asi není ideální :D Jaký režim by si měli lidé nastolit, aby se po svátcích místo běhu nekutáleli :)?

No... pojďme se podívat pro ilustraci k neúprosné statistice, kterou jsem k tématu udržení váhy po zhubnutí našla: 98% lidí, kteří drželi nějakou dietu a zhubli, si nově získanou hmotnost neudrží. Obráceně – pouhým 2% lidí se to v dlouhodobějším horizontu (studie počítají s 5 roky) podaří! To je strašně málo, a upřímně – alespoň pro mne je to procento demotivující.

Utěšuju se tím, že já se tím letošním zhubnutím dostala  zpět na svou optimální hmotnost, tj. +- 60 – 61 kg, takže tělo nebude mít takovou snahu se z ní zase vychýlit. Od začátku roku, kdy jsem s hubnutím začala (mimochodem z téměř 70 kg!), jím podle metody IIFYM (If It Fits Your Macros), kdy sice můžu jíst (skoro) všechno, ale musím dodržet složení své stravy, co se týče množství bílkovin, sacharidů a tuků. Tímto způsobem nemám pocit, že se nějak omezuji, i když některé věci dobrovolně nejím. Rozhodně ale nevylučuji celé skupiny potravin, protože každé radikální omezení vyvolává zvýšenou touhu po tom, co „nesmím“. Nejím např. téměř smažená jídla, ale to hlavně proto, že je mi po nich těžko. Něco podobného mám s klasickým pečivem, nadýmá mě, a proto z této skupiny jím hlavně žitné celozrnné produkty pokud možno bez kvasnic, jako je např. žitný knäckebrot apod. Vždy je možno najít vhodnější alternativu, která člověku problémy nezpůsobuje.

Vánoce – už to slovo mi voní! Stromečkem, kořením do punče a grogu, a v neposlední řadě i vánočním cukrovím. Přiznám se, že když doma s dcerou pečeme, pečeme absolutně nedietně, podle oblíbeného domácího hesla – „Když je to dobrý, je v tom máslo. Když je to hodně dobrý, je v tom hodně másla!“:) Nepečeme velké krabice cukroví, nemáme 10 různých druhů, ale troufnu si říci, že např. náš pařížský rohlíček si nezadá s cukrovím z nejlepších cukráren! Vánoce a cesty do zahraničí jsou období, kdy si vědomě povoluji opasek, musím ochutnat a vychutnat si bez výčitek vše, co k tomu patří. Ale ani tehdy nevypouštím pravidelný pohyb, bez toho by to nešlo.  A toho cukroví nakonec ani moc nesním, většinu hlavně při pečení – znáte to, tenhle kousek se nepovedl, tenhle se rozpadá, ten je moc tlustej, ten moc hubenej...:) No a vaříme vlastně pořád stejně, takže navíc je tam jen vánočka a pár kousků cukroví. A hned po Novém roce se vracím do standardní rutiny, na což se už pravidelně těším, a s o to větší vervou se pouštím do nového tréninkového plánu a střídmějšího stravování.

8. Existuje podle Vás nějaká obecná "optimální strava"? Především ženy dokážou s výživou dělat obrovské psí kusy. Máte za sebou také nějaké větší experimenty se stravou – raw dietu, paleo dietu, veganství, džusové detoxy a podobně?

Zkusila jsem vegetariánství, ale neuchopila jsem to tehdy za příliš šťastný konec - prostě jsem jako mnozí ostatní jen přestala jíst maso, takže jsem třeba snědla jen knedlíky s omáčkou:D a chybějící bílkoviny jsem vůbec neřešila a úplně jsem ztratila energii, takže jsem brzy zase přestala.

Paleo bylo docela dlouhou dobu mým oblíbeným stylem stravování, přesněji řečeno primal paleo, protože mám ráda tučné mléčné výrobky (jako třeba šlehačku do kafe :), přestala jsem s ním vlastně až při první přípravě Do formy před 3 lety, a už jsem se k němu nevrátila, i když si osobně myslím, že pro spoustu lidí z kanceláří je to skvělý způsob, jak se udržovat zdraví a štíhlí. Obecně – čím sedavější způsob života, tím méně sacharidů by člověk měl jíst. Různé detoxy považuji za hloupost a raw dietu za hloupost v našem podnebním pásmu. Kdybych žila na Bali, tak klidně a velmi ráda!

Optimální výživa bude pro každého vypadat trošku jinak, ale v zásadě bychom se všichni měli snažit jíst co nejméně průmyslově zpracovaných potravin, vařit si sami doma, nejíst ve fast foodu, kupovat si co nejčerstvější, nejlépe lokální suroviny, a jíst co nejvíce různých druhů zeleniny, čerstvé i tepelně upravené.

A pak bychom se také měli po jídle sledovat, a jestliže zjistíme, že nám některé druhy potravin nedělají dobře, omezíme je nebo úplně vyloučíme z jídelníčku a nahradíme je vhodnější variantou. No a v neposlední řadě jíst v klidu, bez počítače, mobilu, televize..., vychutnat si jídlo i očima, očichat si ho, já mnoho druhů potravin jím rukama, abych ho vnímala i hmatem. Prostě si jídlo užijme, měla by to být radost!

9. Vzpomenete si ještě, kdy jste poprvé narazila na oříšková másla? Prozradila jste, že jste se jim neubránila ani v přípravě na soutěž, což je skvělá zpráva :) Na co vše je používáte a které je nyní Vaše nejoblíbenější? Dají se podle Vás másla doporučit jako každodenní zdroj zdravých tuků?

Moje první oříškové máslo bylo – a není to reklama!! – to Vaše Nutspread, vážně! A je to už hodně dlouho, tak 2013 nebo 2014. Doporučila mi ho jedna účastnice našeho chorvatského běžeckého campu, já poprvé nakoupila, zamilovala se, a bylo vymalováno! Dodnes se mi chuť, textura a druhy ořechových másel nepřejedly. Samozřejmě jsem vyzkoušela i různé jiné značky, ale vždy se vracím „domů“, tedy k Nutspreadu. Připadá mi, že máte másla tak nějak nejčistší, nejopravdovější, a hodí se úplně ke všemu.

Používám je pořád hlavně na ovesné (a jiné) kaše, na tvaroh nebo jogurt, miluju kombinaci klasického arašídového másla s dobrou zavařeninou na špaldovém křehkém rohlíčku od Bonavity, pak jsem taky párkrát vyzkoušela použít mandlové máslo s kousky mandlí do rychlých štrůdlů s tvarohem a ovocem z lavaše (arménský chléb) nebo do koláče místo tuku...

Asi nejvíc si na nich pořád pochutnám jen tak, na lžičce. Momentálně nejvíc ujíždím na novinkách – Někdo to rád slané a Oříšková čokoláda. To je prostě fakt absolutní blaho v hubě!

Samozřejmě je všemi deseti doporučuji jako zdroj zdravých tuků, jen je potřeba si říci, že nejste-li zrovna na LCHF/keto dietě, kde čerpáte nejvíce energie právě z tuků, musíte si máslíčka pečlivě odměřovat a brát je jako medicínku, pěkně po lžičkách :) Jinak byste mohli být také nemile překvapeni, protože jak víme, 1 gram tuku má více jak 2x tolik kcal než 1 gram bílkovin nebo sacharidů.

A ořechová másla mají ve složení kolem 50% tuku, a k tomu jsou nebezpečně dobrá. Mimochodem, my, co je milujeme, už také víme, jak těžko nám může být, když sežer..., ehm, sníme celé balení na posezení. A to bych vám tedy rozhodně nepřála, takže všeho s mírou! Osobně kupuji pouze malá balení, protože.. kolik toho mám, tolik toho sežeru :)

10. Poslední jednoduchá otázka: Na co se momentálně nejvíc těšíte?

Po více než 30 letech cvičení jsem si konečně udělala trenérský kurz, takže se moc těším na své první klienty/ky v posilovně! A taky na další skvělé ženy, které mi jezdí na mé víkendy „Jen pro velký holky“, tam je vždycky naprosto super energie.

No a ještě jsem na příští rok vymyslela běžecký camp pro ty, kteří by chtěli a bojí se jet na běžecký camp, kde budeme s Milošem účastníky učit, jak začít s běháním, aby si neublížili, jak cvičit, aby byli silní, a jak jíst, aby byli zdraví. A samozřejmě se moc těším na advent, Vánoce a Ježíška! :)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů :-)